Dnes se chceme společně s Vámi zamyslet nad výhodami a nevýhodami tzv. heterogenních tříd v mateřské škole – tedy tříd, v nichž se vzdělávají společně děti různého věku. V mateřské škole se jedná o věkové rozpětí 3 – 7 let, v poslední době můžeme dolní hranici posunout na věk 2 – 7 let, protože docházka 2 letých (a dokonce i mladších!) dětí do mateřské školy začíná být běžnou normou. Současně s tímto trendem přibývá rodičů, kteří požadují, aby se jejich 2 – 3 leté dítě vzdělávalo ve společné třídě s 6 – 7 letými dětmi z nejrůznějších důvodů – „je to jeho sourozenec (bratranec, soused, kamarád – můžete doplnit dle libosti), nebo „chci je oba vyzvedávat v jedné třídě (chci, aby oba měli stejnou paní učitelku, aby byli ve stejnou dobu po obědě, atd. – opět můžete doplnit dle libosti). Dovolte tedy malé vypíchnutí výhod a nevýhod existence smíšených (heterogenních) tříd a pro začátek názory z obou stran:
Matka J. U., 33 let: „Jsem ráda, že se nám podařilo od září sehnat pro naši Zuzanku místo ve školce, ale pořád si nejsem jistá, jestli třída, kde budou samé tříleté děti, je dobrý nápad. Nebylo by lepší, kdyby společně s malými dětmi byly ve třídě i nějaké starší dětí? Třeba kvůli pomáhání se strojením, podávání hraček, aby mohla naše Zuzanka okoukat správné stravování, pravidla chození na procházku, a tak…?“
Učitelka MŠ, Bohunka T., 16 let praxe v MŠ: „V MŠ mám třídu 2 a půl až 7mi letých dětí (děti s odloženou šk. docházkou). Kapacita třídy je 28 dětí. Těch nejmladších, tříletých (v průběhu roku už dosáhli tří let věku), kteří maximálně vyžadují mou neustálou přítomnost, mám 10. Předškoláků, kteří potřebují zase jiný přístup v edukačním procesu, mám 9. Zbytek jsou tzv. středňáci. Ti vyžadují také jiný přístup. Navíc dopoledne, kdy probíhá hlavní výchovně-vzdělávací proces, je učitelka na všechny úplně sama. Až v 10 hod. přichází kolegyně, to už se jde ven. Bez ostychu se přiznám, že jsem nespokojena. Tříleťáky si nemohu dovolit spustit z očí za žádnou cenu - z důvodu bezpečnosti. Když si s předškoláky začneme rozvíjet nějaké téma, malé děti velmi narušují. Pochopitelně. Vždy je někdo zanedbáván kvůli někomu. Jsem dosti zkušená kantorka, vyzkoušela jsem několik způsobů, jak na tohle všechno vyzrát. Ale, bohužel, vše marné! Musím být NEUSTÁLE ve střehu a neustále musím něco řešit, vysvětlovat, organizovat, utěšovat a obsluhovat ty mrňousy, a nevidím žádný efekt. Řešením by možná byly snížené stavy dětí na třídách, ale to je v našem současném školství fantasmagorie.“
Toto jsou pro Vaši informaci názory z obou stran problému. Samozřejmě, že jako každý problém, i tento má své skalní odpůrce, stejně tak jako své skalní příznivce. Čí argumenty jsou pádnější a podstatnější, necháme na Vás, stejně tak názor, na čí stranu se v této polemice přikláníte vy.
Argumenty PRO vzdělávání v heterogenních třídách:
- Děti se vzdělávají v přirozeném prostředí – v rodině, v bydlišti, v zájmových aktivitách jsou také děti různého věku.
- Snadnější adaptace na nové prostředí školky – nové děti se snáze včlení již do „zaběhnuté" třídy s danými pravidly než do třídy plné nováčků, kde se pravidla prosazují pomalu a postupně.
- Starší děti se o své malé kamarády mohou postarat – zvláště holčičky – chůvičky, které se rády starají o menší děti.
- U malých dětí se lépe rozvíjí empatie, radost z pomoci druhému, přebírají vzorce chování, které později využijí, až budou oni „ti velcí" a budou pomáhat s mrňousky zase oni.
- Radost ze samostatné práce – řada rodičů odmítá své děti zatěžovat jakýmikoliv povinnostmi doma, (žijí přece „bezstarostné dětství"), takže tyto děti jsou nadšené z úkolu, který je na ně kladen v MŠ – pomoc mladšímu kamarádovi nevyjímaje.
- Možnost navštěvovat školku se svým starším sourozencem nebo kamarádem (viz. výše), jednodušší vyzvedávání dětí z MŠ pro rodiče.
- Mateřské školky, které mají oficiální název ZDRAVÁ ŠKOLKA, mají dokonce existenci heterogenních tříd jako prvořadé kritérium všech činností.
- Mladší děti získávají vědomosti, dovednosti i návyky nejen prostřednictvím organizovaných a cílených činností, ale i neformálním způsobem vzdělávání od starších kamarádů (lidově řečeno „tahounů) – řada dětí tak již v nejútlejším věku má možnost pochytit informace z nejrůznějších oblastí a témat.
- Starší děti se mohou pomáhat postarat o své mladší kamarády i co se týče sebeobsluhy – strojení, jídla, mytí rukou, vedení za ručičku při procházce, apod., což ve velké míře pomůže paní učitelce lépe zorganizovat chod třídy.
Argumenty PROTI vzdělávání v heterogenních třídách:
- Velké rozdíly v potřebách jednotlivých dětí – 3leté děti mají jiné potřeby než děti předškolní, především z hlediska intelektuálního: předškoláci chtějí diskutovat, objevovat, hovořit o svých dosavadních zkušenostech a prožitcích, dávat si do souvislostí nově získané s dříve získaným, zabývat se tématy rozvíjejícími fantazii, jejich hry mají předem daný směr (hry napodobivé a rolové), chtějí rozvíjet postřeh a myšlení pomocí didaktických společenských her (Pexeso, Loto, Domino...), zatímco 3leté a mladší děti mají úplně odlišný styl hry (hry manipulační s kostkami, s auty, prohlížení knížek, apod.), jejich pozornost je v tomto období krátkodobá, jejich slovní zásoba není na tak rozvinuté úrovni, aby mohly pochopit, o čem si povídají předškoláci s paní učitelkou. Zkrátka je to podobné, jako když máte doma předškoláka a 3leté dítě a chcete si s předškolákem povídat o tom, jak funguje lidské tělo, chcete si spolu vybarvit pracovní list nebo omalovánku, prohlédnout dětskou encyklopedii a zároveň s tím musíte mladšímu dítku utírat nos, odbíhat vynášet nočníček, sebrat mu z ruky nůžky, které neprozřetelně objevilo na stole, a vlastním tělem chránit předškolákův pracovní list, který se chystá býti roztrhán a zničen. Toto vše si vynásobte krát 28.
- Některé děti sice rády pomáhají s mladšími kamarády, ale jsou i děti, které (patrně po zkušenostech s péčí o mladšího sourozence, kdy se na péči o ně MUSÍ doma podílet za každou cenu a bez nějakého zvláštního ocenění) se do péče o mladší kamarády zrovna nehrnou. Častěji se v této chvíli objevují situace, kdy starší předškolák mrňouska „zpacifikuje", manipuluje s ním anebo svou „péči" tak přehání, že si chudák mladší kamarád ani sám nepodá hračku. Ano, je povinností učitelky zajistit nekonfliktní klima ve třídě, ale učitelka není superman a schopnost lidské pozornosti je omezená – člověk může pojmout současně 7 souběžných dějů, nikoli 28.
- Činnosti předškoláků jsou často zaměřeny na přípravu na školu, k čemuž nemají v heterogenní třídě dostatek klidu a možností k soustředění. Jistě, ve školní třídě také nebude absolutní klid na práci, ale rušivých momentů, které dokáží způsobit 3leté nebo mladší děti, bude ve škole určitě méně.
- Společný pobyt sourozenců ve třídě nemusí být ideální, protože v praxi je velmi časté, že sourozenci, kteří jsou spolu doma 24 hodin denně, si od sebe ve školce rádi odpočinou, chtějí poznat jiné kamarády, chtějí se zapojit do hry se svými vrstevníky, stejně se chovají i jejich mladší sourozenci – často můžete vidět sourozence, kteří si spolu ve školce za celý den nepohrají ani se nějak zvlášť v kolektivu nevyhledávají. Naopak, pokud každý navštěvuje jinou třídu, jsou si při společné hře doma i vzácní a nekonfliktní. Každý má jiné zážitky, jiné informace, jiné kamarády – to vše může obohatit jejich vzájemnou komunikaci.
- Den má stále pouze jen 24 hodin, takže možnosti učitelky, jak časově naplánovat takový program dne, aby se mohly realizovat v jedné třídě děti všech věkových kategorií, jsou omezené. Zrovna tak nabídka některých činností – např. vycházka. 3leté děti mají jiné pohybové limity než předškoláci – s předškoláky můžeme jít do lesa, do sousední vesnice, na dětské hřiště, zatímco 3leté děti mnohdy nedojdou ani na konec sídliště. Učitelka tak stále musí vytvářet kompromisy, které jsou postavené na znevýhodňování malých nebo velkých.
A jak to funguje u nás?
V naší mateřské škole máme 3 heterogenní třídy, které navštěvují děti ve věku 3 – 5 let. Předškoláci a děti s odkladem školní docházky navštěvují třídu samostatně pro ně zřízenou (homogenní), aby byla eliminována všechna PROTI výše uvedená.
Zajímá nás i Váš názor na tuto problematiku. Pokud máte nějaký argument, který by bylo dobré zahrnout do našeho přehledu, prosíme, podělte se o něj s námi. V budoucnu se k tomuto tématu určitě vrátíme, protože na obzoru jsou třídy s dětmi 2 letými – takže heterogenní nebo homogenní?!
Na závěr názor učitelky MŠ, která pracuje ve třídě s dětmi přibližného věku:
„Zatím máme v MŠ třídy rozdělené podle věku dětí. Od příštího školního roku nás (možná) čekají třídy věkové smíšené a upřímně řečeno, i když nemůžu srovnávat (pracovala jsem pouze v třídě stejně starých dětí), netěším se na to. Veškerá činnost se musí přizpůsobit ne nejlepším, ale nejslabším ve skupině. A v tom předškoláci budou v nevýhodě. Nemůžete plně uspokojit potřeby všech dětí. (Jak byste taky mohla při tom počtu?) Někteří doporučují zařazovat skupinové činnosti, ano, s předškoláky (i středňáky) klidně, ale tříleté děti NEJSOU z vývojového hlediska ještě schopny pracovat ve skupině.
Já jsem s věkově homogenní třídou spokojena. Někdo namítá, že ve třídě věkově smíšené se starší učí pomáhat mladším, mladší se učí od starších – ale to se děje i ve třídě věkově stejně starých dětí, všechny děti přece nejsou na stejné vývojové úrovni.
Když pominu dopolední činnosti v MŠ, napadají mě další problémy (i když jsou to možná banality):
- Procházka - se středňáky, které mám, vyrazíme klidně za vesnici – na louku, do lesa aj. S malošky bych nedošla ani na konec vesnice.
- Pohádky před spaním – předškoláci si určitě zaslouží jiné pohádky než tříletá prťata.
- Vybavení třídy – teď si předškoláci můžou vybrat cca z 20 společenských her přiměřených jejich vývojové úrovni. Kdyby byla třída věkově smíšená, tolik hraček pro děti všech věkových skupin určitě nabízet nebude. Předškolák si vybere ne z 20, ale třeba z 5 her.
Co vidím jako nevýhodu tříd věkově stejně starých dětí je opravdová náročnost pro paní učitelky, které s dětmi pracují, ale je pak úžasné sledovat, co se z těch malých bobíšků, kteří si neumí natáhnout kalhoty nebo se vysmrkat, za rok, dva, tři „vyklubalo".
(V článku byly využity názory z časopisu Informatorium 3 – 8 a příspěvky z diskuzního internetového fóra .