Dnes se na přání některých rodičů zaměříme na stravování v naší mateřské škole. Jedná se totiž o situaci, ve které platí, že teorie a praxe nemusí jít vždy ruku v ruce (u nás aspoň ze začátku školního roku určitě ne).
Nejprve dovolte malé uvedení do situace:
Představte si jasný, podzimní den 1. září. Děti přijdou do školky, do nového prostředí, mezi nové kamarády, poprvé poznají své paní učitelky, poprvé si hrají s jinými hračkami. Až potud – roztomilé oťukávání se navzájem. Ale ouha!! S úderem 11.30 hod. nastává okamžik pravdy (u někoho už o pár hodin dřív, v 8.30 při svačince): na stolečku čeká polívečka v talíři, lžíce leží vedle, v hrnečku pití, druhé jídlo je nakrájené a čeká na posílání do bříška taky – v tu chvíli zjistíme, že většina dětí (ne všechny) neví, co má dělat. A brzy lehce zjistíme, proč: Jsou zvyklé na mixovanou stravu z láhve s dudlíkem, tím pádem neumí kousat, nápoje odmítají s tím, že pijí jen sunárek (taktéž z láhve s dudlíkem), v lepším případě strčí ručičky za záda a čekají, až je někdo nakrmí, jídlo chtějí rozmačkat na kaši, protože sousto 1cm x 1cm je velké, napít se nezvládají, protože podržet si oběma ručičkama hrníček a napít se bez Jupíkového sosáčku nelze, ovoce a zeleninu v syrovém stavu vidí ve školce poprvé a kousat něco se šlupkou? Tudle! Maminky doma loupají i hroznové víno, tak co by se namáhaly…A stejně: nejlepší je suchý rohlík, párek a limonáda, tak co! Je pravdou, že některé děti chodí do školky v tomto směru výborně návykově vybavené, mají přehled o tom, co jedí, dokáží poznat podle chuti, z čeho je omáčka uvařená nebo poznají, jaká zeleninka je v polévce, ačkoliv je nastrouhaná nebo lehce rozmixovaná, nedělá jim problém sníst najednou sousto přílohy i s kouskem masa a s omáčkou (zatímco jiné dítko sní nejdřív omáčku a pak poucá suchou přílohu a nakonec se snaží rozžvýkat masíčko), ovoce a zeleninu bere jako normální součást jídelníčku a není pro něj problém sníst cokoli kdykoli. Takové děti nám do školky také nastupují a je to velká úleva doufat, že takových dětí bude v budoucnu do naší školky nastupovat určitě víc a víc.
U dětí starších je situace podstatně lepší, neboť už nějakou chvíli školku navštěvují a měly možnost zjistit, že paní kuchařky vaří dobře a že děti se mohou do procesu přípravy jídla zapojit – předškoláci si sami mažou svačinky pomazánkami, několikrát za rok si vyzkouší pečení na vlastní kůži (ovocné koláčky, vánoční cukroví), a představte si ten pocit hrdosti a pýchy, když se maminky diví, jak děti ve školce hezky jedí a pijí mlíčko, ačkoliv "doma by mně to do pusy nevzal(a)".
Sestavování jídelníčku a strava ve školce podléhá přísným pravidlům. Poměr jednotlivých potravin musí být vyvážený a o tom, kolik se čeho musí dětem nabídnout, rozhoduje tzv. Spotřební koš. V něm je například dáno, že děti mají denně dostávat mléko nebo mléčné výrobky, jak často musí být podávány luštěniny a ryby, jak často mají být zastoupena sladká jídla apod. Důležité je tzv. potravní chování – dítě si samo nedokáže zodpovědně rozhodnout, co je pro něj dobré a co ne a jeho přístup k jídlu odráží vztah k jídlu v rodině a v prostředí, v němž vyrůstá. Proto je nutné, aby i doma mělo různorodou stravu a hlavně, aby mu byla nabízena. (Těžko přesvědčíte dítě ke konzumaci rýžového nákypu, pokud má doma denně zabíjačkové delikatesy a naopak, těžko si dá dítě masový nákyp, jestli je mu doma denně nabízena brokolice s kapustou v páře.) Při zvykání na novou, nezvyklou a neznámou stravou se vyplatí důslednost – nabízet dítěti pokrm třeba 10x, zařazovat ho nenápadně do jídelníčku jako běžnou součást a ukázat obrovskou trpělivost, když dítě tvrdošíjně odmítá.
Zvýšené pozornosti při zvykání na neznámé jídlo dbáme také proto, abychom se vyhnuli traumatizujícímu zážitku – určitě víte, proč sami máte odpor k některým jídlům, možná vás ve školce natvrdo nutili něco sníst a následkem bylo dávení se a blinkání…Takovéto metody dnes samozřejmě nepoužíváme, ale snažíme se dítě NENÁSILNĚ přesvědčit, aby ochutnalo.
Velmi důležitá je názorová shoda s rodiči – chybou je bagatelizovat a zesměšňovat postupy paní učitelek s tím, že ,,fuj, to bych taky do pusy nevzala!“
A které další chyby mohou ohrozit správné stravovací návyky Vašich děti?
- nahrazování odmítaného jídla sladkostmi
- nabízení úplatku dítěti za to, že jídlo sní
- používat přednášky typu ,,když to nebudeš jíst, budeš nemocný“ nebo ,,co by za to daly děti v Africe“ apod.
- nezkoušet ,,za tatínka, za maminku“
- nechat dítě u jídla běhat kolem stolu, po bytě, brát ostatním členům rodiny z talíře jejich jídlo a krmit se tímto způsobem za běhu – u jídla se sedí u stolu a jídlo se v klidu kouše
A pokud nefungují žádné přijatelné fígle, pak neškodí nechat děti trochu ,,vyhladovět“ – hlad je totiž nejlepší kuchař.
Někdy se maminky také podivují kombinaci jednotlivých jídel na jídelním lístku. I když se Vám některá kombinace bude zdát nezvyklá, neztrácejte hlavu, vše je, jak má být – spotřební koš určuje poměr jednotlivých potravin a v celkovém součtu je efekt naprosto vyrovnaný.Jinými slovy, bříško Vašeho dítěte je zatěžováno správně, rovnoměrně a s ohledem na specifiku dětského organismu.
Kdyby se Vám přesto zdálo, že některá jídla Vaše dítě přetěžko snáší a že je veškerá snaha marná, poraďte se s paní učitelkou, určitě najdete řešení takového problému. Na našich webových stránkách se také můžete nově seznámit s jídelníčkem naší mateřinky.
Přejeme Vám dobrou chuť!
Vaše učitelky z MŠ Police nad Metují
(v tomto článku byly citovány některé části z časopisu Zpravodaj pro mateřské školy – Stravování v MŠ)
