Dnes se chceme zaměřit na jeden z kontroverzních problémů, se kterým v posledních letech válčíme téměř každý den. A kontroverzní je proto, že některým rodičům budeme mluvit přímo z duše, zatímco někteří s námi budou hrubě nesouhlasit. Ale takový je úděl dialogu a pokud se nám podaří u Vás vyvolat diskuzi nebo alespoň zamyšlení, budeme rádi. V posledních letech se stále zvyšuje počet dětí, které do mateřských škol nastupují ,,sociálně nevyzrálé". Co to znamená? Jsou to děti úzkostlivé, vystrašené z nových zážitků, nepřizpůsobivé a nesnášející jakoukoliv změnu v režimu. Rodiče jsou vždy překvapeni, když zjistí, že se jedná o jejich dítko, protože doma se dosud dítě projevovalo jako pohodové, přátelské a bezproblémové. Jenže tato změna právě souvisí s přístupem rodičů. Podívejte se, jak:
- při nástupu do mateřské školy maminka informuje paní učitelku, že její chlapeček (holčička) nemá rád(a):kůrky od chleba, ovoce a zeleninu, nesnáší červenou barvu, bonbony hamá jenom hranaté a jen v pondělí, jsou mu(jí) protivná slova ,,musíš" a ,,dělej" a každý den chce mít s sebou do školky plastovou loď o váze 2 kg. Paní učitelka se snaží mamince vysvětlit, že v některých věcech budeme samozřejmě na její dítě brát ohled a společně ho budeme motivovat, aby tyto překážky překonal – hlavně co se týče toho chleba a ovoce a zeleniny. Ale v některých věcech nelze dělat nic jiného, než apelovat jak na dítě, tak na maminku, aby se režimu v mateřské škole přizpůsobili. Maminka je navýsost rozezlena, protože počítala s tím, že když může ona sama doma svému dítku vyhovět ve všem, že mateřská škola udělá totéž. Neudělá. Ani mateřská škola a ani později základní škola, protože všechny výchovně-vzdělávací instituce mají za cíl vychovat dítě samostatné, zdravě seběvědomé, vybavené takovými návyky a dovednostmi, které mu umožní se začlenit do společnosti. A takového cíle by se žádné škole ani školce nepodařilo dosáhnout, pokud by podporovala u dětí jakékoliv (evidentně nesmyslné) manýry.
- Jiná situace nastává, pokud maminka předloží doporučení od lékaře na určité změny – týká se to hlavně alergií na některé druhy ovoce a zeleniny a potravin celkově. V tomto případě není problém ostatním dětem vysvětlit, proč má některé dítko jen svačinku bez ovoce, proč nesmí bumbat mlíčko, apod. Ale vraťme se zpět k výše uvedené mamince: když maminka odmítá spolupráci a i nadále svému dítěti vyhoví ve všem, velmi brzy dochází k následujícím situacím: dítě při příchodu do školky každý den vystřihne mamince hysterickou scénu jen kvůli tomu, že vedle jeho skřínky se zeleným lístečkem je skříňka s červenou beruškou, další amok následuje při středečním rozdávání bonbonů u příležitosti svátku některého z kamarádů (není pondělí a žužové rybičky nejsou hranaté), další hysťák následuje kvůli loutkovému divadlu (hrají Červenou karkulku) a kvůli plastovému Titaniku, se kterým se v postýlce nedá spát a který se tam ani nevejde, a všechno dorazí paní učitelka, pravíc: Děti dělejte, musíme si pospíšit! V reálu to potom vypadá i tak , že když se sejde ve třídě víc takto přecitlivělých dětí, třída nemůže zásadně navštěvovat divadelní a pohádková představení v divadle a problematické je i nutné spojování tříd a návštěvy tříd mezi s sebou a s tím související změna paní učitelek, např. v období prázdnin, nemoci apod. A přitom je řešení tak snadné:
- Připravte nenásilně své dítě vhodnou výchovou už od malička na to, že ne vždy bude všechno v životě fungovat tak, jak si přejeme a jak očekáváme. Pokud se jedná o rodičovskou dovolenou, kterou dítě prožívá s rodiči a nejbližší rodinou, pak lze dítěti do určité míry vyhovět, ale nezaškodilo by občas jít taky proti tomu, co dítě chce a očekává, aby se naučilo přizpůsobit a usměrnit. S postupujícím časem se rozšiřuje okruh lidí kolem dítěte a tím pádem i nutnost přizpůsobit své chování a jednání kolektivu a pravidlům. A to vše přichází poprvé při nástupu do mateřské školy. Proto je také velmi důležitá spolupráce s rodiči – v ideálním případě totiž po několika měsících dítě jí chleba i s kůrkou, nevadí mu žužové rybičky a nejvíc se mu líbí ve třídě Berušek, kde je červená barva skoro všude. Špatný je přístup rodičů, kteří doma i nadále zacházejí se svým mazlíčkem jako s národním pokladem, ale na druhou stranu vyžadují, ať ve školce dítě dělá, co je v souladu s pravidly – jak má potom to ubohé dítě vědět, co je správné a co ne?!
- Oceňte každý pokrok Vašeho dítěte v tomto směru, pochvalte ho, pokud něčeho dosáhne (když sní kolečko okurky a plátek pomeranče, vybere si třeba i červenou hračku a poslechne, když se mu řekne ,,dělej"a místo plastové megalodi si úplně samo a rozumně vezme ráno do školky plyšovou kravičku), A HLAVNĚ NEBUĎTE OKAMŽITĚ V POHOTOVOSTI, KDYŽ VAŠE DÍTĚ NĚCO CHCE: například jít do školky, ačkoliv má horečku, zlomenou ručičku, zafačovanou nožičku a v noci u něj byla záchranka kvůli astmatickému záchvatu. V takovém případě může dítě chtít cokoli, ale do školky prostě nemůže, i kdyby chtělo sebevíc. A když je v pravidlech mateřské školy jasně řečeno, že na spaní si děti mohou přinést z domova svého plyšáčka, tak trvejte na plyšáčkovi a netahejte se s plastovým dvoukilovým Titanikem jenom proto, že to Vaše dítě chce! (Stejně si ho na spinkání nebude moci vzít do postýlky, takže se zbytečně namáháte J). Až si jednoho dne Vaše dítě v třeskuté zimě odmítne vzít zimní bundu, protože CHCE tričko s Hello Kitty a vestičku s kapuckou, taky budete muset prosadit svůj zdravý rozum. Náš ŠVP sice dává v určitých směrech dítěti možnost volby a prostor pro své demokratické rozhodnutí , ale i zde uplatňujeme systém, že všechno má své meze a hranice. A jsme u toho, co znamená naučit dítě přizpůsobit se!
- Jsme si vědomi, že maminky, kterým jejich děti vládnou, jsme trochu rozzlobili, ale určitě je stále víc takových rodičů, kteří jsou rádi, že jejich děti se umí přizpůsobit a radovat se i z toho, co je zrovna nebaví, že nereagují pláčem na každou drobnou změnu, že nejsou na pokraji zhroucení, když mají vykonat určitou věc a že z nich není uzlíček nervů, když je ve školce na programu dne nějaké dobrodružství. Milujte své děti, ale nenechávejte si od nich poroučet!
Vaše učitelky MŠ na sídlišti