Dnes chceme reagovat na téma, které se v poslední době hojně objevuje v televizi, v tisku, hýbe internetovými diskuzemi na portálech mladých rodičů a své si k němu nedávno řekl i ombudsman. Jedná se o téma odpočinek po obědě v mateřské škole. Jistě, z pohledu dnešních dospěláků, kteří chodí na 8 hodin denně do práce, není nic lepšího, než si dát po obědě šlofíka – kdyby to šlo. Ale divili byste se, jak se takový názor může obrátit, pokud se jedná o předškolní děti:
1) Musí děti v mateřské škole spát?
Pojem spaní v naší mateřské škole ne vedeme. U nás děti po obědě pouze odpočívají, což konkrétně znamená, že kdo je unavený a usne, spí, a komu se spát nechce, ten jen v klidu odpočívá na lehátku a jestli má nebo nemá otevřené oči, je čistě na něm. Takže v naší MŠ děti spát nemusí, pouze v klidu odpočívají na lehátku.
2) Proč jsou v klidu, nemohou na lehátku odpočívat akčněji?
Z hygienických a ryze praktických důvodů není možné, aby si děti braly na lehátka modelínu, barvy, nůžky, lepidlo, autíčka, stavebnice a podobné akční záležitosti. Z bezpečnostních důvodů nelze na lehátku skákat, metat kotrmelce apod. Navíc žádná z těchto aktivit nemá s odpočinkem nic společného, protože všechny tyto aktivity děti dělají během dne. A velká většina dětí je právě z těchto aktivit tak unavená, že po obědě ani nevyslechnou celou pohádku a usnou dřív, než řeknete švec. A není nic výjimečného, že tříleté děti usínají u oběda – a jsou to právě ty děti, o kterých jejich maminky tvrdí, že "od dvou let nezamhouřil(a) oko!"
3) Naše děti jsou zvyklé doma hodně spát, navíc do školky chodí ráno hned v 6.30, to znamená, že v stávají po 5. hodině ráno, abychom se stačili vypravit. Jsem ráda, že ve školce mohou spát, a děsím se různých "moderních" názorů – viz právě záběr na toto téma v televizi: 3 děti spaly a 5 jich běhalo, cválalo a přeskakovalo lehátka kolem.
Reportáž z televize nebudeme komentovat, ale faktem zůstává, že děti, které do školky nastupují hned ráno v 6.30 a tudíž musí vstávat po 5. hodině, potřebují odpočinek po obědě víc než děti, které vstávají kolem 8. hodiny. A jsme vlastně u toho: Někteří rodiče chtějí, aby si jejich dítě po obědě odpočinulo, protože je na to zvyklé z domova a oni si chtějí ze školky přivést dítě spokojené a odpočinuté, se kterým si mohou užít zbytek dne až do doby, kdy jejich dítě chodí spát. A na druhé straně jsou rodiče, kteří by odpolední odpočinek nejraději zrušili a pranic jim nevadí, že si domů odvádějí dítě mrzuté, unavené, které usne hodinu po příchodu ze školky. "No co, aspoň máme klid!" pravila maminka z této skupiny rodičů.
4) Ale jsou přece školky, které mají program pro děti, které prostě neusnou.
Ano, hodně školek praktikuje systém, kdy např. všechny děti vyslechnou pohádku a děti, které nejsou unavené a neusnou, po krátkém odpočinku vstávají a jdou do jiné místnosti, kde mají připravený program. Tento systém je ideální, protože vyjde vstříc každému dítěti podle jeho potřeb, ale má jeden háček: Je potřeba jiná místnost, kde by děti nerušily své odpočívající kamarády, a dále je potřeba další pedagog, který by na tyto neodpočívající děti dohlížel. A to je v naší MŠ problém, protože žádnou jinou volnou místnost, než jsou spojené ložnice se třídou, nemáme, a každá třída má jen 2 pedagogy, jeden je s dětmi dopoledne a druhý odpoledne a jejich pracovní doby se nepřekrývají přes dobu odpočinku – není tedy nikdo kvalifikovaný, kdo by v rámci své pracovní doby mohl pracovat s dětmi, které odpočívat nechtějí. Navíc je potřeba podotknout, že denní režim v naší MŠ je nabitý činnostmi – každý den cvičíme, zpíváme, povídáme si v komunitním kruhu, kreslíme, chodíme na vycházky, kde se proběhneme – a to všechno malé děti unaví a vyčerpá mnohem víc, než když se doma dívají na televizi nebo si hrají s maminkou. Omezení odpoledního odpočinku by připadalo v úvahu u předškoláků a u dětí s odkladem školní docházky, kteří mají větší rezervoár energie, ale v žádném případě ne u dětí 3 – 4 letých, které ve školce usnou ještě dřív, než si všichni řekneme Dobrou noc, ačkoliv maminky tomu nechtějí věřit.
5) Mně taky vadí, že moje děti musí ve školce ležet a odpočívat, ale vadí mi i jiné věci – třeba ty jejich procházky ven: do školky je vozím autem a kvůli vycházkám musím brát s sebou bundu a pořádné boty a čepici a rukavice, ačkoliv jinak to moc neupotřebíme. A taky mně vadí, že obědvají najednou, moje děti jsou zvyklé mít mezi polévkou a druhým jídlem pauzu, třeba i hodinku...
Režim dne v mateřské škole je daný, je zohledněný v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání a přizpůsoben podmínkám naší mateřské školy, což je pro naši práci závazný dokument, s režimem dne počítáme i při plánování činností na jednotlivé dny podle Třídního vzdělávacího programu. I z hlediska zdravého vývoje dítěte a zdravého životního stylu je přesně dána doba jídla, hry a odpočinku. Není tedy možné, aby se kolektiv dětí přizpůsoboval požadavku jednotlivců a navíc požadavku, který je vysloveně v rozporu s poznatky vývojové psychologie dítěte, co je a co není pro vývoj psychiky dítěte dobré. Nelze vyjít vstříc rodičům, kteří chtějí zrušit odpolední odpočinek, jako nelze vyhovět rodičům, kteří chtějí zrušit pobyt venku a stejně tak nelze vyhovět rodičům, kterým vadí systém stravování. Vždycky jsou totiž na druhé straně rodiče rozumní a tolerantní, kteří se snaží stávající systém pochopit a co je hlavní – VYHOVUJE PŘEDEVŠÍM JEJICH DĚTEM. A o děti nám jde především!