Vánoční prázdniny jsme všichni přežili ve zdraví, někteří z nás už plní svá novoroční předsevzetí, někteří si je odložili na příští rok, ale v každém případě už jedeme na plný plyn.
I my bychom byli samozřejmě rádi, kdyby se nám podařilo nemožné – plnit přání rodičů ihned a zázraky organizovat do tří dnů. Bohužel, toto se nám stále nedaří, i když si to jako pevné předsevzetí dáváme každý rok. Některá přání jsou totiž nesplnitelná a většina zázraků nerealizovatelná. Dnes jsme pro Vás vybrali několik takových přání, která splnit nelze, a zároveň vysvětlíme, proč:
1) Kéž bychom my, rodiče, mohli dávat své děti do školky, když se to hodí hlavně nám!
Je nám velmi líto, ale toto přání je jedno z nesplnitelných. Mateřská škola je prvním oficiálním článkem vzdělávací soustavy, plní svou výchovnou a vzdělávací činnost na základě státem určeného vzdělávacího kurikula (Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávaní). V tomto kurikulu jsou přesně vymezené kompetence, vědomosti, dovednosti a návyky, které by si dítě mělo osvojit, aby mohlo bez problémů pokračovat ve vzdělávání na základní škole. Laicky řečeno, máme přesně dáno, co musíme Vaše dítě naučit za dobu docházky do MŠ. Tomu je samozřejmě přizpůsobeni režim dne ve školce – své pevné časové místo mají řízené činnosti a volná hra, obojí se tematicky týká právě výše zmíněného kurikula. Naším cílem je pomaloučku, polehoučku, v klidu a se zájmem dětí připravit a vybavit Vaše dítě vším, co bude potřebovat v základní škole. Sami jistě uznáte, že proto není možné, aby děti navštěvovaly MŠ jako „holubník“ – někdo od rána, někdo od svačinky, někdo se k nám přidá na vycházce, někdo přijde k obědu a někdo zaskočí jen na kus řeči před ukončením provozu. Jistě, časové potřeby rodičů jsou různé, ale mateřská škola vážně není „hlídací koutek“ v supermarketu. K flexibilní péči o děti podle časových potřeb rodičů slouží nejen zmíněné „hlídací koutky“, ale i jiná zařízení podobného typu (dětské skupiny apod.)– rozdíl je ovšem v tom, že tato „hlídací zařízení“ poskytují právě jen hlídání, ale nezajišťují výchovu a vzdělávání. Rodič se tak musí rozhodnout, jestli chce dítě zařadit do výchovně – vzdělávacího zařízení za cenu pravidelného příchodu a odchodu dítěte, anebo zda upřednostní příchod a odchod dítěte stylem „padni jak padni“ do zařízení, kde ho JEN pohlídají. Zde je také potřeba zmínit, že v současné době naši zákonodárci uvažují o povinném předškolním vzdělávání – proto by měl každý rodič mít zájem na tom, aby jeho dítě navštěvovalo výchovně – vzdělávací instituci.
2) Kéž by si naše děti mohly samy rozhodnout, co budou ve školce dělat, kdy a co budou jíst, co si ustrojí na sebe na procházku, jestli vůbec na tu procházku chtějí jít…
Toto je další z nesplnitelných přání. Je sice velmi pěkné, když dítě předškolního věku má takto srovnané priority a přesně ví, co chce a co ne, ale jednak je takových dětí jako šafránu a jednak řada rodičů přesouvá zodpovědnost na své dítě, ačkoliv dítěti vůbec nevadí, že o zmíněných aktivitách za něho rozhodně někdo jiný. V každém případě je nutné si uvědomit, že mateřská škola má svůj organizační režim sestavený tak, aby se dal zorganizovat v počtu 28 dětí ve třídě s 1 paní učitelkou (paní učitelky se ve třídě střídají, jejich pracovní doba se překrývá pouze v období vycházky a oběda – vysvětlení pro ty, co se mylně domnívají, že celý den jsou u dětí 2 učitelky naráz – nikoli!). Jistě, i my bychom uvítali, kdyby byl ve třídě poloviční počet dětí a učitelka by mohla s každým jednotlivě prodiskutovat možnosti oblečení na procházku a důvody, které ji k vyvedení dětí na čerstvý vzduch vedou, pohovořit s každým dítětem o skladbě jídelníčku a zaznamenat si chuťové pocity u jednotlivých jídel, ale dokud budou v našem státě vládnout finanční normativy a přeplněné třídy budou jedinou možností, nelze toto přání splnit.
3) Kéž by si naše děti mohly samy vybrat, cose chtějí naučit a co ne!
Toto přání pramení z částečných informací o tom, jak to chodí v mateřských školách alternativního a reformního typu. Dovolte malé vysvětlení:
Alternativní mateřské školy jsou zařízení, která mohou být klasická reformní, církevní nebo moderní alternativní. Jejich zřizovatelem může být obec, kraj, církev, soukromý subjekt, MŠMT nebo jiné rezorty. Nejznámější jsou klasické reformní školy, sem řadíme Waldorfskou, Montessori,Freinetovskou, Daltonskou a Jenskou školu. Charakteristickým poznávacím znakem těchto škol je to, jak se odlišují od klasických škol a školek:
- Pedagog není učitel, ale partner a poradce
- Vychází se z potřeb a zájmů dětí
- Dítě rozhoduje o pořadí a rozsahu zadaných úkolů
- Důraz je kladen na spolupráci ve skupinách, ne na výkonovou soutěživost
- Je kladen důraz na tvořivost a iniciativu
- Všechny činnosti jsou realizovány s polovičním počtem dětí, s NĚKOLIKA pedagogy a asistenty pedagoga a v neposlední řadě je třeba zdůraznit, že reformní alternativní mateřské školy vybírají od rodičů školné v řádech několika tisíc Kč. (A o peníze jde přece AŽ na prvním místě?!)
V naší mateřské škole také zohledňujeme potřeby a přání dětí, také přizpůsobíme nároky k možnostem dítěte, nenutíme ho za každou cenu dělat všechno maximalisticky, spolupráci ve skupinách také využíváme, ale chceme dítě motivovat i k samostatnému výkonu – nelze celý život spoléhat na to, že někdo ze skupiny udělá něco za nás. Tříleté dítě nemůže samo rozhodovat o úkolech, které ho čekají, nemá na to dostatek zkušeností, ale u nás se podílí na přípravě činností – názory dětí bereme jako odezvu při přípravě témat pro celoroční plán práce, pro každodenní činnost, při výzdobě školky apod. Tvořivost a iniciativu samozřejmě podporujeme také, ale zároveň učíme dítě dodržovat předem dohodnutá pravidla. Nevýhodou reformních škol a školek je totiž přílišná zodpovědnost dítěte za to, co se naučí a co ne, a hlavně natolik odlišný styl systematické činnosti, že návaznost na základní nebo střední školu je velký problém. Představte si, že Vaše dítě je zvyklé u všeho určovat: tohle chci a tohle ne, tohle budu jíst a tohle ne, teď budu dělat tohle a tamto jindy, tohle nechci ani vidět a tamto chci mít na očích pořád – a najednou přijde období vzdělávání např. nástup do klasické základní školy, na osmileté gymnázium nebo na 2. stupeň základních škol, kdy množství povinností narůstá a vzdělávací systém klade na Vaše dítě nároky, u kterých se nepředpokládá, že by Váš malý Einstein něco nechtěl nebo nesnášel nebo ho něco vysloveně štvalo. Takový přechod z reformního školství na klasické státní bývá pro tyto děti zátěží a stresem. Proto my, jako první článek vzdělávací soustavy, musíme respektovat nejen výše zmíněný Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, ale musíme zároveň udělat maximum pro to, aby Vaše dítě zvládlo plynulý přestup na základní školu bez problémů, umělo se zapojit do třídního kolektivu, rozumělo požadavkům učitele a mělo takové elementární vědomosti, znalosti, schopnosti, postoje a zažité hodnoty, jaké se od něho očekávají. A dokud nebude vytvořen reformní a alternativní systém v našem školství tak, aby navazovaly na mateřské školy i školy dalšího stupně, je lepší vybrat si z reformního vzdělávání to ,co Vašemu dítěti pomůže a vyhovuje, ale na druhé straně zachovat i organizační režim a systém vzdělávání.
4) Kéž by naše děti mohly u jídla běhat a vybíratsi z několika typů jídel!!
Na téma stravování v MŠ jsme již psali v dřívějších číslech Polického měsíčníku. Proto jen stručné vysvětlení, proč mateřská škola v době jídla nevystrojuje obrovské švédské stoly: příprava surovin, složení jídel, množství, zastoupení mléka a čaje ve stravování – to vše podléhá Spotřebnímu koši (který byl, mimochodem, vytvořen ve spolupráci se zdravotníky a zajišťuje dítěti vyrovnaný přísun stravy), což je dokument rovněž daný státem a vehementně kontrolovanýze strany příslušných inspektorů. Běhání dětí u jídla, jak jsou tomu mnohdy zvyklé z domova, v prostorách školky není možné, protože kdyby ve třídě běhalo 28 dětí a každé mělo v ruce kousek chleba, nebo krabičku s pitím a kousek ovoce, nebylo by možné tuto situaci zvládnout bez újmy na zdraví a na majetku také. A mističky s „občasným zobáním, když bude chuť také nejsou možné, protože v prostoru třídy mají děti přístupné výtvarné pomůcky, hračky, nůžky, lepidla, modelínu – vážně byte chtěli, aby mezi tím vším byly i mističky např. s nakrájeným banánem? Jistě, všechny didaktické pomůcky máme netoxické, pokud možno z přírodních materiálů, odolávající dětským zoubkům a slinám, ale tento požadavek je zkrátka velmi nehygienický.
Tímto jsme Vám chtěli na ukázku přiblížit některá přání ze strany rodičů, která nelze splnit, ale v každém případě se snažíme vyjít rodičům a jejich dětem vstříc alespoň částečně v rámci našich i Vašich možností. Úspěšně zařazujeme do naší MŠ i děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které potřebují k práci jiný styl a jiné podmínky než ostatní děti, mají zajištěnou individuální péči v době, kdy jejich paní učitelka pracuje s ostatními, respektujeme problémy ve stravování (alergie), dokážeme vyjít vstříc rodičům i dětem v případě drobných organizačních změn. Bohužel, všechna přání však splnit nelze.
Jakým způsobem pracují děti s individuálním přístupem paní učitelek a pana učitele, jaké aktivity mají Vaše děti na výběr, jakou formou Vaše děti vzděláváme – to vše si můžete přečíst v našem Školním vzdělávacím programu, který je dostupný na našem webu, nebo v tištěné formě přímo v budově mateřské školy.