Dnes se společně s Vámi ohlédneme trochu do minulosti školního stravování – a tedy i stravování v mateřské škole.
Trendem dnešní supermoderní a superrychlé doby je v některých oblastech likvidovat i to, co dlouho a dobře funguje – stejně je tomu tak i se stravováním dětí. Iniciativa Velké gastrospolečnosti se snaží totiž svými výpady o likvidaci systému školních jídelen a preferují systémy dodávání hotových jídel prostřednictvím svých obřích gastro společností. V reálu by tento systém mohl vypadat tak, že by děti v mateřské škole ke svačince dostaly vakuově zabalené pečivo, nápoj v hygienickém krabičkovém balení, k obědu opět nějakou vakuově balenou a ještě lépe hluboce zmrazenou delikatesu a ke druhé svačince stále ještě vakuově balené pečivo nebo suchý koláč ze zmraženého polotovaru, to vše doplněné hygienicky baleným nápojem v krabičce, do které nevidíte, takže vlastně ani nevíte, co pijete. Iniciativa Skutečně zdravá škola se zase odvolává na nevhodnou skladbu jídelníčku, nevhodností je v tomto případě myšlen cukr, maso, mléko, mléčné výrobky – za správné je považováno neomezené množství ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin a výrobků z nich. (Nic proti tomu, ovoce, zelenina a celozrnné výrobky jsou jistě velmi zdravé, ale všeho s mírou – zkusili jste někdy celý den konzumovat jen celozrnné pečivo, chroupat neomezené množství mrkve, paprik, rajčat, zelí, okurek, hroznového vína, jablek a třeba červené řepy? Jestli jste se nevznášeli, pak gratulujeme!, máte vynikající spalování ). A opakujeme – jak se říká, všeho s mírou. K variantě Skutečně zdravé školy se vůbec nepřiklání ani lékařská komora, protože dítě pro svůj růst a vývoj potřebuje zastoupení všech výše uvedených potravních skupin.
My se na školní stravování podíváme trochu jinak. V letošním roce slavíme 50. výročí od zavedení systému školního stravování – některé školky a školy sice zajišťovaly přísun jídla pro své svěřence i v prvních poválečných letech, odpovědnost státu ale nastupuje až v roce 1960. V roce 1963 byla vydána Ministerstvem školství první vyhláška, která stanovila nejen organizační, ale i výživové formy pro stravování. Cílem školního stravování bylo od samotného začátku zajistit dětem plnohodnotnou stravu (což platí i dnes – pro hodně dětí je jídlo z jídelny jediným teplým a plnohodnotným jídlem denně), v souladu se zdravým životním stylem (některé dnešní děti v životě neviděly pomazánku, zeleninový salát, luštěninové jídlo, ale zato velmi dobře znají párky v rohlíku, pizzu, hranolky a ochotně vás informují o tom, kolik stojí velký Big Mac od Mc Donalda), významná funkce je i sociální (tenkrát i dnes se děti učí správnému stolování bez pobíhání kolem stolu, používání příboru a celkově slušnému chování u jídla). V číslech vypadala situace takto: v roce 1955 vařilo pro děti asi 4 000 jídelen, které navštěvovalo asi 400 000 dětí, což je 25 % celkového počtu žáků a studentů. Prudký nárůst přišel v 70. a 80. letech 20. století z důvodu demografického vývoje (éra „Husákových dětí"). V roce 1989 bylo v ČR 11 000 jídelen s 1,4 miliony dětských strávníků, což činilo 57 % dětí ve škole. Pak ovšem nastal pokles v důsledku společenských změn, zpřísněním hygienických předpisů a to vše způsobilo, že řada jídelen byla zrušena. V současnosti existuje kolem 9000 jídelen, v nichž se stravuje 1,3 milionu dětí a 300 000 dospělých. Vysvětlení si zaslouží i pojemSpotřební koš – nejedná se o žádné zaklínadlo při vaření, jak si možná někteří rodiče myslí, ale o termín z vyhlášky č. 107/2005 o školním stravování. Spotřební koš je výraz pro složení stravy z jednotlivých komodit potravin v daném množství a daném zastoupení na 1 den na 1 žáka. Spotřební koš kontroluje Hygiena a Česká školní inspekce. Ve Spotřebním koši je tedy zastoupen správný poměr mezi jednotlivými potravinami tak, aby se Vaše dítě najedlo dosyta, bez bolavého bříška a bez rizika ztloustnutí.
Práce paní kuchařek ve školní jídelně nebyla vždy skotačením po růžovém paloučku – první školní jídelny byly vybaveny sporáky na tuhá paliva (pro paní kuchařku to znamenalo ráno přichystat loučky na podpal, roztopit sporák, honem na něm uvařit první svačinku, roznést ji dětem do třídy, všechno fofrem, protože sporák nesměl vyhasnout, aby se na něm dalo vařit jídlo k obědu. Nepřejte si vidět to tóčo, když se sporák zamrzoutil a odmítl spolupráci, eventuelně i bouchl!). Vařilo se zásadně z čerstvých surovin, používalo se ovoce a zelenina i z vlastních zahrádek, dochucovalo se pouze solí (Kucharek neexistoval, Magi nebylo k sehnání a i kdyby bylo, nesmělo se používat.) Žádné polotovary, žádná zmražená jídla, žádné vakuové balení, žádné hygienické krabičky s brčkem – místo toho dětské nádobí s obrázky Doktora Bolíta a jeho kamarádů zvířátek nebo s obrázky Veselého žabáka a jeho přátel: myšky, králíčka a ježečka.
Dnešní stravování se samozřejmě od toho prvopočátečního liší – v něčem k dobrému, ale v něčem i k tomu méně dobrému. Porovnejte sami:
- Pro 100 dětí vaří maximálně 2 paní kuchařky (výpočet odborníků)
- Aby všechno stihly, musí volit taková jídla, která se dají pro takové množství dětí zvládnout v určitém časovém limitu, daném režimem dne (jíst se musí ve stejnou dobu každý den)
- Přísná hygienická pravidla nedovolují potraviny, které nejsou dodávány od certifikovaných dodavatelů (žádné švestičky z vlastní zahrádky.
- Velká a všudypřítomná firma Nowaco zásobí zmrazenými polotovary i školní jídelny (mají certifikát i na rybí prsty)
- Moderní „prášková" kuchyně ovládla i školní jídelny (brambory jsou mimo svou sezónu nekvalitní a brambory z dovozu jsou chemicky ošetřeny, takže noky, špalíčky, knedlíčky se připravují z práškových směsí).
- Velkým pomocníkem při vaření v kuchyni jsou moderní gastro přístroje, např. konvektomaty, které ušetří spoustu času, zajistí, aby se pokrm nepřepaloval nebo nevysoušel nebo zbytečně nelouhoval v tekutině.
- Pro mytí nádobí se používají velkokapacitní myčky, které ušetří čas a práci.
- Pro děti je celodenně zajištěn pitný režim – mohou se napít kdykoli během dne a v nabídce mají čaj, džusy, minerálky, ovocné nápoje z certifikovaných koncentrátů. A samozřejmě neomezené množství vody, kterou děti milují, protože se zvládnou z hrníčku vody nejen napít, ale se v něm i celé vykoupat.
Sami vidíte, že systém školního stravování je právě jednou z těch věcí, které fungují, jsou zaběhnuté a děti i rodiče jsou na něj zvyklé – proto si myslíme, že by byla ohromná škoda školní jídelny zrušit a místo nich všechny děti odsoudit ke konzumaci stravy v „kosmickém" podání – tímto stylem jsou amarouny už jen otázkou času. Doufáme a věříme, že stejný názor bude zastávat i ministr školství Marcel Chládek a zdravý životní styl ve stravě dětí bude řešit rozumně.
Na závěr jeden recept z období začátků školních jídelen – levný, ale z dnešního hlediska zdravé výživy hodnotný:
Hrachové karbanátky (velice dobré):
Talířek vařeného hrachu se na strojku umele se dvěma vařenými brambory, připojí se k tomu lžíce sádla,dvě vejce,tlučený pepř,zázvor a majoránka,půl stroužku utřeného česneku,sůl,promíchá a přidá tolik strouhané žemličky,aby byla hmotadosti tuhá.Poté se z toho udělají silné malinké placičky a opekou se na kastrole na kousku rozpáleného sádla do růžova.Tyto karbanátky jsou dobré v létě s hlávkovým salátem, v zimě s kaší bramborovou a naloženou řepou.
P. S.: Dne 2.4.2014 proběhlo v MŠ na sídlišti velmi příjemné setkání bývalých kuchařek, které v polických školkách dříve vařili. Prohlížely se fotografie, vzpomínalo se .... Myslíme, že to bylo příjemné odpoledne pro všechny zúčastněné, které potěšila i přítomnost paní starostky.