O vadách řeči (z čísla 10/2011)

Zamysleme se nad problémem, který nás i rodiče trápí rok od roku víc a víc. Tímto problémem je stále větší počet dětí s vadami řeči. Odborně se této oblasti říká LOGOPEDIE. I naše školka mezi své nadstandardní aktivity zařadila spolupráci s logopedickými odborníky – s p.Mgr. Nemešovou ze Speciálně-pedagogického centra a p. Cvikýřovou – logopedickou asistentkou. Je to aktivita velmi aktuální, protože (pro Vaši představu) v letošním školním roce byla provedena na základě souhlasu rodičů depistáž u 50 % dětí navštěvujících MŠ ( což je 52 dětí) a z toho u 35 dětí byla zjištěna vada řeči, z toho 6 dětí s těžkou poruchou řeči.

Cílem této aktivity je včas diagnostikovat vady a poruchy řeči a vývoje jazyka u dětí a následně začít systematicky s těmito dětmi pracovat. Logopedická diagnostika i následná péče probíhá v naší MŠ, abychom rodičům v co největší míře umožnili řešit problémy jejich dětí – nemusí dojíždět do Náchoda, mohou si vybrat logopedickou asistentku (pí Cvikýřová přímo v MŠ a pí Řeháková v ZŠ). Časově se také vychází rodičům vstříc – logopedie probíhá v odpoledních hodinách.

Přesto, bohužel, řada rodičů má zažité nesprávné názory a mýty. Posuďte sami:

Šišlání malých dětí je v pořádku, jazyk se vyvíjí do 6ti let, není potřeba se na vady řeči nějak zvlášť zaměřovat. Přejde to samo, až uzraje čas.

CHYBA! Mluva dětí se sice vyvíjí postupně, ale pokud se u dítěte projevují vady výslovnosti a nejsou tyto vady nenásilně napravovány, dítě si tyto chyby zafixuje a jejich odstraňování v pozdějším věku bývá mnohem náročnější. Navíc dítě ve 4 letech už má vyvinutou schopnost vnímání na takové úrovni, že je schopné pochopit, co se po něm žádá a následně spolupracovat s logopedickou asistentkou celkem bez problémů. Navíc některé poruchy řeči je třeba odstranit co nejdříve, než se jejich zafixování pro dítě stane fatálním až do dospělosti – např. ráčkování, tvrdé D a T apod. Věk 4 let je skutečně optimální pro odbornou diagnózu úrovně řeči.

Dítěti stačí pustit televizi nebo DVD nebo CD s pohádkou nebo počítačovou hru a dítěti se správná výslovnost, dostane "do uší "sama, ani se rodiče nemusí nějak zvlášť starat.

CHYBA! Dítě potřebuje kromě slyšení řeči i vidět, co má pusinka dělat. A kreslené postavičky, mnohdy česky jen nadabované, pusinku špulí úplně jinak, než by bylo potřeba. A pohádka z CD je ještě anonymnější, ta se vnímá jen sluchem, takže o správném postavení pusinky (mluvidel) nemá dítko ani ponětí. Nejlepší je s dítětem OSOBNÍ kontakt, kdy dítě vidí (ideálně ze vzdálenosti 30 cm), jak rodiče mluví a jak se jim u toho pusinka hýbe – nejlepší je dětem denně číst (třeba před spaním) nebo si společně prohlížet dětské knížky a doplňovat obrázky o citoslovce (jak dělá auto, pejsek…), najít si chvilku na společnou hru a zkusit napodobit nějaké zvuky jednotlivých hraček (auto, vrtulník, tekoucí voda, pláč panenky…). Je sice hezké, když dítěti koupíte auto na ovládání s rejstříkem zvuků od houkaček až po kvílení brzd, ale věřte tomu, že dítě by si víc vyhrálo s autíčkem obyčejnějším, které zvuky nevyluzuje a dítě by muselo samo zvuky napodobit, aby autíčko ,,oživlo“. Zrovna tak panenky s plejádou zvuků od pláče až po žbrcnutí po jídle holčičky tolik nemotivují jako panenky obyčejné, za které musí zvukovou stránku hry obstarat děti. A hlavně , rozvoj řeči a hybnosti jazyka při hře s takovýmito hračkami probíhá naprosto přirozeně,bez jakéhokoli zásahu dospělé osoby. Ale to celé není ani tak o hračkách, jako spíš o vůli a chuti rodičů věnovat se svým dětem a prožívat s nimi jejich hru…

Logopedii by s dětmi měla dělat především učitelka ve školce, nač zatěžovat chudáky unavené rodiče, kteří kolikrát ani logopedii nerozumí, však přes den se vždycky ve školce chvilka najde.

CHYBA! Učitelky samozřejmě ve školce s dětmi logopedicky pracují, máme řízenou činnost zaměřenou na jazyk a řeč, navíc máme i logopedické chvilky, ale toto všechno probíhá pouze v obecné rovině. Každé dítě má jinou vadu výslovnosti a nelze zohlednit vady všech najednou v rámci jednoho říkadla nebo jedné hry se slovíčky. Navíc správnou výslovnost by měli s dítětem trénovat rodiče i v průběhu zbytku dne, kdy si s dítětem povídají, o víkendech, o prázdninách – nelze půl dne mluvit dobře a půl dne zase šišlat. Rodiče mají možnost se s logopedickou asistentkou poradit, mohou být přítomni i u vyšetření, aby věděli, co a jak, je potřeba, aby pochopili, že špatná výslovnost je problém i jejich a mohou s ním svému dítěti pomoci. Rodiče si mohou sami vyzkoušet, jak se hláska v ústech tvoří, jak postavit zuby, rty…To je pro dítě velmi důležité, protože rodičům dítě věří nejvíc. Jistě, doba je rychlá, rodiče nemají na nic a na nikoho mnohdy čas, ale pokud se rodiče do logopedické péče zainteresují, je úspěch zaručen!

Věnovat se nápravě řeči stačí až po nástupu na základní školu, až se dítě bude učit Český jazyk. Proto klidně může dělat i cizí jazyky s vadou řeči, to se pak všechno ve škole srovná.

CHYBA! Nesrovná se nic! Začít řešit vady výslovnosti až v 1. třídě je trestuhodné podceňování , nehledě na to, že v dnešní době, která je mnohem agresivnější, je větší pravděpodobnost, že se dítě s většími vadami řeči stane terčem posměchu ostatních dětí. V logopedii totiž platí dvojnásob Čím dříve, tím lépe. Výuka cizích jazyků u dětí s vadou řeči je kapitola sama pro sebe. Někteří ambiciózní rodiče si nechtějí připustit, že by jejich dítko nechodilo na angličtinu ve 3 letech, ačkoliv mu česky není skoro rozumět, a ohánějí se argumenty, že děti ze smíšených rodin také mluví několika jazyky najednou. To je sice pravda, ale pravdou taky je, že slovní zásoba a vývoj jazykových znalostí a dovedností u takových dětí je pomalejší, než u dětí, které preferují 1 dorozumívací jazyk. Dítě, které si při české mluvě ,,šlape na jazyk“, to znamená že špatně staví mluvidla v ústech, si tuto chybu tvrdě zafixuje tím, že v angličtině si bude ,,na jazyk šlapat“ také, jen s tím rozdílem, že v angličtině jsou typy slovíček, kde to tak nevadí – například tvary the, that, this. Také postavení jazyka při anglickém R je úplně jiné – nácvik je jednodušší pro děti, které R zvládají. A že angličtina má plno slovíček s koncovkou aj, ej ou snad ani není nutné dodávat – jak to asi zvládne dítě, které neumí J? S cizími jazyky je sice dobré začít co nejdříve, ale v rámci možností a s ohledem na okolnosti vývoje jazykových vlastností – úplně stačí věk 6ti let.

Stačí dítěti koupit zvukové hračky, dnes jsou k mání i mluvící knížky s říkadly…

Je sice chvályhodné, když jsou rodiče ochotni do hraček svého dítěte investovat, ale výběr VHODNÝCH hraček je velmi důležitý. Při logopedii je významná trpělivost dítěte a jeho schopnost se soustředit – vhodní jsou maňásci, obrázkové hry zaměřené na přiřazování co k čemu patří, obrázková lota, domina, kuličkové dráhy s úkoly …A samozřejmě výše uvedený tip na výběr autíček pro kluky a panenek pro holčičky.

Věříme, že možnost logopedické péče o Vaše děti v naší MŠ uvítáte a že budete mít chuť se do ,,hry s hláskami“ zapojit, aby Vaše děti viděly, že jim chcete pomoci a že je berete vážně. Snad Vám naše dnešní zamyšlení pomohlo se trošku zorientovat v tom, co je pro Vaše dítko důležité, a my věříme, že společně problémy s výslovností u Vaších dětí odbouráme. Příští rok třeba začneme podobný článek úvodem s úplně jiným číslem (malým) o počtu dětí, které podstoupily logopedické vyšetření…

Vaše učitelky Mateřské školy Police n. Met.

Na začátek stránky

Vydáno | Z Polického měsíčníku

← Starší Novější →