Dnes si vás dovolujeme pozvat k malému vánočnímu zamyšlení, protože Vánoce jsou nejen svátky plné míru, porozumění, klidu, přání, ale hlavně lásky. Slovíčko LÁSKA se vůbec v tomto předvánočním čase nějak častěji skloňuje a používá, jako by během roku na něj nebylo tolik času... Proto se s Vámi dnes chceme zamyslet nad tím, co vlastně obnáší láska rodičů k jejich dětem – a jak je naším zvykem, hned z několika úhlů pohledu.
Příroda nás (stejně jako většinu živočichů) vybavila schopností nejen si děťátko pořídit, ale i schopností ho mít rád, opatrovat ho, chránit, upozorňovat ho na zákonitosti života a tak nějak ho celkově vybavit na chvíli, kdy se samo bude cítit na vlastní život. Tomu všemu se říká výchova a její základní heslo zní: S LÁSKOU, ALE PEVNĚ !!
Co to znamená? V tuto chvíli se rodiče dělí do 3 skupin:
Skupina rodičů, kteří si tuto zásadu rozdělí tak, že část S LÁSKOU vidí jednoznačně na své straně a část PEVNĚ přesouvají na školku, školu, zájmové kroužky. V praxi se jedná o rodiče, kteří nedají na své mazlíčky dopustit, dělají, co jim na očích vidí a vzhlížejí k nim jako k nějakému božstvu. A mazlíčkové toho pěkně využívají: Nechce mi maminka koupit tyhle bonbónky? Šup, rozvztekám se hned v obchodě, ať všichni vidí, že to zase vyhraju, pro lepší efekt si k tomu lehnu a zakopu patičkami do země, to většinou zapůsobí – a hle, bonbónky jsou moje. Kousat chlebíček, masíčko, jíst polívečku , zeleninku, ovoce ? Ani náhodou, trochu si pořvu, dovedu se i tak rozvztekat, trochu si blinknu začnu kašlíčkovat – a ejhle, už běží maminka s řádným politováním a pohlazením , jaký jsem chudáček . A doma? Cože, to vážně chtějí, abych šlo spát po večerníčku? No to určitě! Trochu je nechám vycukat, pěkně si pokvílím v postýlce, hlavně musím vydržet, protože za chvíli to vzdají a noc je hned má. A pak najednou přijde tvrdý náraz: školka s režimem dne, základní škola s povinnostmi a ve všech těchto institucích hlavně lidé, kteří na moje fígle ale vůbec nereagují tak, jak jsem zvyklé. A rodiče se dostávají k části PEVNĚ a to stylem teď to je na školce, aby zahájila tu druhou část výchovné zásady. Největší radost by tito rodiče měli, kdyby se ono PEVNĚ odehrávalo jen ve školce a doma mohli dál pokračovat S LÁSKOU. Jenže to dost dobře nejde, protože dítě musí určitá pravidla dodržovat nejen ve školce, ale i doma. Pokud by totiž žilo tímto ,,dvojím" způsobem (jinak doma a jinak ve společnosti), musí zákonitě přijít situace, kdy doma skončí S LÁSKOU a nastoupí PEVNĚ. A to je nemilé překvapení (pro obě strany)
Odlišným typem jsou rodiče, kteří uznávají pouze PEVNĚ, protože S LÁSKOU se jim zdá příliš slabošské. Jsou to většinou ambiciozní rodiče, kteří mají doma budoucí národní umělce, hvězdy pop-music, malé Jágry a budoucí nositele Nobelovy ceny. Vedou své děti životem tak PEVNĚ, že jejich malí broučkové a malé berušky nemají čas prožít své dětství jako děti. Ty se mazlíš? Takovej velkej? (4leté dítě). Nebreč, chlapi přece nebulej! Jestli se ti dneska nepovede to a to, tak si nemysli, žádný Animáček ani Studio Kamarád, Večerníček – nic! A doma? Chceš zmrzlinu? No to v žádném případě, byla bys tlustá a nevzali by tě do baletu! A nehraj si pořád ve školce s tou kuchyňkou, chlapi si hrají s autíčky a ty přece budeš závodník! (A proč ne třeba kuchař, proboha?) Takové děti se neumí pomazlit, nevědí, jak utěšit smutného a plačícího kamaráda, většinou se ani neumí omluvit (život je přece boj!) a je na školce, aby v dnešních podmínkách, v plně třídě dětí a s náročným programem našla chvilku na pohlazení, obejmutí, usmání se, pochvalu, uznání za maličkost, kterou doma považují za samozřejmost, zkrátka celé to S LÁSKOU.
Ideální je samozřejmě zkombinovat obojí: Ano, mám tě moc rád a udělám pro tebe všechno na světě, ale musíme já i ty dodržovat určitá pravidla. Chceš koupit tyhle bonbónky? Tyhle ti nekoupím, protože jsou tvrdé, cumlavé a mohly by ti zaskočit do krčku, ale koupím ti místo toho něco jiného a až přijdeme domů, v klidu si to sníš. Nechceš tuhle polívečku se zeleninkou? Proč? Kvůli zelenince? Tak ti dám jen maličko, na ochutnání, ale trošičku sníš, abys neměl prázdné bříško. To masíčko nechceš? Tak já ti ukrojím jen kousek, zase jen na ochutnání, a maličko sníš, ať mají zoubky co dělat. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna. S LÁSKOU totiž znamená mít rád, chápat, jak se Vaše dítě cití, co prožívá, čeho se bojí, z čeho má radost, ale PEVNĚ znamená nenechat se Vaším dítětem vydírat, nenechat ze sebe dělat sluhy a hlavně si nenechat svým vlastním dítětem poroučet. Jen tehdy Vaše dítě vyzraje v zdravě sebevědomého, ale i slušného dospěláka, který na Vás jako rodiče nedá dopustit a bude se k Vám vždycky rád vracet.
A na závěr jeden příklad za všechny: Maminka s chlapečkem přišla do lékárny a zatímco vybírala z regálu s čaji ten pravý, chlapeček spatřil bonbónky. Následoval výbuch ,,Já ty bonbónky chci", maminka trpělivě vysvětlovala, že ne, že mají bonbónky doma. Výbuch se stupňoval, řev sílil a došlo i na výše zmíněné vztekání se v leže na zemi, maminka přesto projevila rozvahu a bonbónky nekoupila, ještě dodala, že chlapeček má z toho válení se na zemi špinavé kalhotky a že teď nemůžou jít k tetě na návštěvu, protože ve špinavých kalhotkách se na návštěvu nechodí. Byla velmi statečná, protože lékárna byla plná dalších zákazníků a někteří na ni hleděli dost zle (,,nechává to ubohé děťátko takhle vztekat, vždyť z toho může dostat šok!"), děťátko šok nedostalo, s maminkou odešlo z lékárny a maminka se venku ke svému broučkovi sklonila. Chytla ho za obě ručičky , pohladila ho a v klidu mu vysvětlila, že mu bonbónky nekoupí, když se bude takhle chovat, ale že mu může koupit něco jiného, co si doma v klidu sní, utřela mu slzičky, podala mu kapesník, aby se vysmrkal (SÁM !!) a dodala, že zkusí tetě zavolat, jestli by mohli přijít na návštěvu déle, až se doma převléknou anebo se tety zeptá, jestli by nemohli přijít na návštěvu na zahradu, aby ty špinavé kalhotky tolik nevadily... Dítě se tak naučilo, že vynucovat si, aby bylo vždycky po jeho, není správné, protože ve finále se takové chování vždycky obrátí proti němu. Tento příběh se skutečně stal a Jan Amos Komenský by z něj měl určitě převelikou radost. (Nejen on, i my jsme rádi, že takové rozumné maminky a tatínkové existují, že je jich dost a že jim na jejich dětech záleží.)
Proto nezapomeňte: S LÁSKOU, ALE PEVNĚ!!!
Přejeme Vám krásné Vánoce, rozzářené oči Vašich dětí u vánočního stromečku, hodně hodně lásky a v novém roce štěstí a zdraví a jen samou radost z Vašich dětí.
Vaše učitelky z MŠ Police nad Metují